To, že se na území Jarcové nachází přírodní památka Jarcovská kula, ví skoro každý široko daleko. Co ale víme o Jarcové víc? Co víme o její minulosti? A byla Jarcová vždycky Jarcová?
To samozřejmě nebyla. Tak jak šel čas a vyvíjel se místní jazyk, měnilo se i jméno naší obce. V nejstarších latinských pramenech je v roce 1392 zmíněno jméno Jarcowam Lhotam a to když Jindřich z Arnoltovic vracel své panství biskupovi Mikulášovi. Tento rok je považován také za rok založení Jarcové. Obec je dále zmiňována v různých zdrojích takto: Jarczowa Lhota (1396), de Jarczowa Lhota (1437), Jarczowa (1505, 1565, 1751), Jarcžowu (1535) nebo také Jarczova Lhotka (1694). Současný název Jarcová se objevuje poprvé až v roce 1872. Existují dvě varianty toho, jak vůbec název vzniknul. První se přiklání k tomu, že název obce vzniknul ze jména „Jarec“. Ta druhá, méně pravděpodobná varianta, odvozuje jméno od místního výrazu „járek“.
Ve zmíněném roce 1392 byla Jarcová součástí biskupského lenního panství Arnoltovice (původně Meziříčí). O tom, jak Jarcová vypadala na konci středověku a v následujících stoletích, se bohužel mnoho zápisů nedochovalo. Víme ale například, že v roce 1516 bylo v Jarcové 10 usedlých a fojt, v roce 1629 už to bylo 20 sedláků, 19 zahradníků a 12 chalup. Dle vizitačního extraktu z roku 1667 pak bylo v Jarcové 5 selských gruntů, 6 zahradníků a 9 chalupníků.
Poměrně dobře zachycen je ale pozdější vývoj počtu obyvatel a domů, který vypadal asi takto:
Rok Obyvatelstvo Domy
1794 340 57
1834 588 87
1880 698 106
1910 778 111
1930 829 135
1950 755 179
1980 737 183
2001 745 184
Ačkoliv se zdá, že Jarcová je v současnosti obcí převážně nevěřících lidí, nebylo tomu tak vždy. Za zmínku stojí i známý počet věřících. Většina obyvatel byla v minulosti katolického vyznání. V roce 1900 bylo v Jarcové 727 katolíků (ti v té době náleželi k farnosti Valašské Meziříčí) a 35 evangelíků.
Zmíněný fojt, který dříve Jarcovou vedl, byl zástupce vrchnosti a měl na starosti správu obce. V roce 1516 byl fojtem jakýsi Martin, roku 1656 pak jakýsi Jan a roku 1675 byl fojtem Jan Kabeláč. Od roku 1733 patřilo fojtství rodu Konvičných (č. p. 20), posledním fojtem byl roku 1848 Jan Konvičný.
Lesy nad Jarcovou byly už na počátku 17. století bohaté na dřevo, a proto umožňovaly některým lidem věnovat se výrobě dřevěného náčiní – necek, vidlí, hrábí, saní a jiných věcí. Lidé si přivydělávali i prodejem dřeva a příležitostnou prací ve Valašském Meziříčí a Krásně. Už kolem r. 1629 se hovoří také o lámání tesaného kamene nad Jarcovou. V polovině 18. století se obyvatelé Jarcové živili i nádenickou prací. Obec měla také svého obecního kováře. Dále se také v Jarcové dalo živit ovocnářstvím. Lidé pěstovali švestky, jablka, hrušky, třešně – sušené ovoce tvořilo dobrý obchodní artikl.
Obyvatelé Jarcové se většinou ale živili zemědělstvím, o čemž hovoří i čísla z r. 1910. Hospodářská půda tehdy zaujímala 493 ha, v obci bylo 23 koní, 18 vepřů, 34 ovcí a dokonce 231 kusů skotu. Např. v roce 1924 pak byly v Jarcové tyto živnosti: 3 hostince, mlýn, obchod se smíšeným zbožím, 2 kováři, řezník, 3 stolaři a 4 pokrývači.
Nejen prací ale živ je člověk. Počátky kultury v Jarcové sahají až do roku 1906, kdy byl založen čtenářsko-pěvecký spolek Snaha. Sbor dobrovolných hasičů pak vzniká r. 1928. Z dalších spolků v Jarcové vznikají: Hospodářský spolek (1925), Domovina čs. domkářů a malorolníků (1925), Spolek katolické omladiny (1933), Dělnická tělovýchovná jednota (1933), místní organizace Odborové jednoty zemědělských a lesních zaměstnanců a jednota Čs. Orla (1934). V Jarcové bylo zřízeno i kino, ale to až po válce roku 1950.
Obě světové války se na osudu Jarcové také podepsaly. Z dostupných pramenů vyplývá, že během první světové války padlo 28 našich občanů. Ačkoli během druhé války nebyla v obci žádná ilegální nebo partyzánská skupina, několik Jarčovanů bylo pro odbojovou činnost zadrženo a 3 byli bohužel popraveni.
Osvobození obce proběhlo v noci z 5. na 6. května 1945, kdy nejprve po půlnoci směrem od Bystřičky přišli pěší sovětští vojáci. Tanky a jízdní oddíly pak následovaly o několik hodin později, aby zaujaly palebné postavení.
Koncem května 1945 byl ustaven v obci MNV a následně zde po volbách roku 1946 získala převahu KSČ. Únor 1948 měl vliv i na poměry v Jarcové – utvořil se akční výbor, který si vzal za úkol očistu MNV. V listopadu 1952 bylo založeno menšinové JZD, v němž ale nebyli zastoupeni výkonní zemědělci. Družstvo pak následujícího roku zaniklo. Většinové družstvo pak vzniklo v říjnu 1957 a od roku 1973 bylo součástí JZD Podlesí a to až do likvidace v 90. letech minulého století.
A jak to bylo v Jarcové se školstvím… Počátky pravidelného vyučování sahají až k roku 1800, škola byla postavena ale až r. 1823 a následně byla r. 1868 přestavěna. Původně jednopatrová budova, která slouží jako škola doposud, byla postavena na novém místě v letech 1893 až 1894.
Z posledních desetiletí je dále historicky významnější získání práva na užívání znaku a praporu z roku 1993. Otisk obecního pečetidla, dalšího symbolu obce, je oproti tomu znám už z daleko dřívější doby – roku 1830 (v pečetním poli je vyobrazen strom a Jarcovská kula).